Byla jsem na fyzičce a tam mě začala dost bolet noha. Prostě jsem doběhla 1500 stovku a šlápla jsem a koleno se mi málem rozskočilo. Chtěla jsem ale doběhnout celou fyzičku a tak jsem teda běhala, posilovala a cvičila dál. Jenže...koleno mě fakt bolelo a tak jsem to ke konci nevydržela a propukla v pláč. A pláču do teď...prostě mě to bolí a ještě mě vše kolem dojímá. Přemýšlím, poslouchám smutné písničky a do toho je tu Helena (nevlastní sestra, kterou nesnášim) a když mě viděla začala řvát ,,Ahoj Miláčku !'' a tak mě to za prvé-překvapilo a za druhé-vyděsilo a naštvalo. Prostě...ona mi řekne, že mě nesnáší a kdybych tu nebyla bylo by to lepší a asi za dva měsíce mě vidí zase a začne řvát tohle. Tak je na světě další přetvářka...jako by to včera nestačilo. :(
Navíc, ale to je jen drobnost...jdu zítra na rovnátka a dostanu rovnátka napevno. Nevím, jak se tam dobelhám, nevím, jak tam dokážu vydržet sedět s otevřenou pusou tři čtvrtě hodiny a nevím, jak mě to pak bude bolet a trochu se toho bojím.
Jinak je tu ještě mnoho zpráv...ale vše sem dávat nebudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat