Výkyvy mé fantazie...a kousek mého příběhu, který píšu. :)

Vystoupila jsem z letadla a padla na mě neuvěřitelná úleva. Nedokážu to popsat slovy. Opravdu jsem se na jednou cítila o něco lehčí. Ale to brzy vyprchalo...
,,Ahoj" slyšela jsem za svými zády.
,,Ah-" obrátila jsem se a zastavila uprostřed slova, protože něco podobného jsem dlouho neviděla. Byl tak nádherný, jako nějaký gentleman ze starého filmu. Naše oči se setkaly a já se vsadím o mé nejoblíbenější džíny, že jsem tam stála, červená jako řepa a koukala jak vejr.
,,Chtěla jsi říct ahoj ?" zazubil se ,,Tady ti něco upadlo a tak jsem ti to chtěl vrátit." usmál se a mě se málem podlomila kolena. Ještě stále jsem mu koukala do očí a topila se v jejich neuvěřitelně modré kráse.
,,Ehm...dkuju ti." dokázala jsem jen vyhrknout a neznělo to zrovna inteligentně. ,,Jsi hodný." pokusila jsem se o úsměv. Taky se na mě zazubil a bylo na něm vidět, že je neuvěřitelně v pohodě, jako kdyby tohle dělal profesionálně.
,,Máš tady rodiče nebo jsi sama ?" zeptal se přívětivě a ve mě hrklo. Proč ho to proboha zajímá ?
,,Jsem tu sama, rodiče někam odešli...přece jenom, další letadlo má o dvě hodiny zpoždění a tak jsme si dali rozchod."
,,Ta to je fajn..nezajdeme někam ? Je tady jedna taková menší restaurace, kterou mám docela rád." zase se na mě usmál a já nemohla říct ,,NE"
,,Tak jo." odvětila jsem.
,,Super, tak jdem." zase...zase se usmál tím sladkým úsměvem. Jestli to udělá ještě jednou, asi už to nevydržím.
A k tomu pocitu. Najednou jsem se nevznášela. Já přímo lítala. Sice jsem byla strašně moc nervozní a žaludek i srdce mi dělali přemety, ale pocit byl fakt super.

Tak jsme vyšli...