Dneska jsem měla trénink s Petrem. Klukem, který je dost přísný....bohužel jsem si na tělocviku asi natáhla sval u nohy a tak jsem nemohla moc běhat, ale nevadí. Důležité je, co se stalo pak...
Jela jsem domů z tréninku s tátou. Povídali jsme si o té Ibize a táta mi říkal, že jestli chci, aby to tak bylo, tak žě mám makat, musím mít dobrou sezónu a měla bych být jedna z nejlepších. Nejhorší na tom je, že já na to mám.....ale to sebevědomí a psychika je horší.....
Já ani nevím, co to vlastně sebevědomí je.....V Dubnu mám letěl do Španělska do akademie a budu tam sama. Budu tam dva týdny jen mluvit anglicky, s nějakým dítětem na pokoji a hrát, hrát, hrát...jinak tam jsou nějaký hry jako na odpočinek a zábavu, ale do toho já se 100% nezapojím, protože se bojím......budu se bát. Já se vlastně nehorázně bojím tam vůbec jet. Nevěřím si, že to tam zvládnu.....
Tohle bohužel není jediná věc, na kterou si nevěřím. Upřímně řečeno strašně závidím jedné holce ze třídy.....ta by sebevědomí mohla rozdávat. :/ Kéž by mi ho taky malinko ušetřila....prostě já se bojím i vidět moje nejlepší kamarádku......vždycky, když na to má dojít, tak jsem nehorázně nervózní....:( Ale vím, že ta mi nic neudělá a že mi rozumí......takže jak jí vidím, jsem už v klidu. :') Ale jednou jsem měla jet do školy, na kterou jsem chodila. Byla jsem tak nervózní a tak jsem se bála, že mě pak po té akci bolelo břicho a na konec jsem onemocněla.....:/ Ale tohle je blbej příklad......pak jsem byla šťastná. :)
Každopádně nejhorší u mě je to s tím tenisem. :( Když jdu na kurt, stojí proti mě soupeřka, koukají lidi, tak jsem nehorázně nervózní a pomalu se netrefím do míčku. Bohužel u mě to neni jako u každého normálního člověka, kterému nervozita spadne po třetím gemu. Mě spadne až vyhraju první set a nebo prohraju první set. A občas ani to ne.....
Nejhorší je, že já to vím. Vím, že nemám žádné sebevědomí. Ale nedokážu s tím nic dělat. :/ Ale to jsem se dostala uplně jinam. Prostě jde o to, že můj táta chce, abych byla jedna z nejlepších. A já ten tlak už neunesla a teď tady už asi hodinu brečím a nějak to nechce ustat. :( Máma mě uklidňovala......ale to nejde. :( Myslím, že táta to nemyslel tak, jak to řekl, ale co. :/ Prostě se bojím....
Každopádně se netěším........ale snad mám na co ! :') :'(
Zatím ahoj útrpáci.....:) :(
Žádné komentáře:
Okomentovat