Dneska na turnaji to bylo strašný....první zápas jsem porazila holku, která nic moc nehrála...ano, nehrála špatně, ale prostě jsem jí porazila docela v pohodě...a pak jsem dostala první nasazenou....začala jsem hrát a stav byl po nějaké chvíli 2:2....pak to začalo....Strašně mě začaly bolet jakoby záda....není to úplně tam, spíš je to u lopatky....skoro se nehnu.....a do toho ještě ruka....loket mě bolí stále víc a víc....
Samozřejmě jsem prohrála....nešlo to. Já chtěla....chtěla jsem hrát nebo ještě k tomu vyhrát, ale nešlo to....prostě jsem nemohla....nemohla jsem ani krok udělat. Přes to jsem to dohrála a vyhrála ještě čtyři gemy...ale ani trenér a ani táta nejsou spokojení....
Nejhorší na tom je, že já jim tohle říct nemůžu....ví to akorát mamka....Kdybych řekla, že mě strašně moc bolí záda a loket.....nevěřili by mi. Nevěří mi ten loket už teď.....jen máma protože to ona je ta, co mě slyší po večerech brečet v posteli bolestí....
Víte lidi, já se strašně moc přetvařuju.....nesnáším to, ale dělám to....proč ? Protože musím. Kdybych se rozhodla vše říct, nikdo by mi nevěřil.....a když, tak by mě s tím stejně nechali hrát...protože ,,Co bolí, to sílí !"....má cenu to vůbec říkat ? Má cenu to řešit ? ne...nemá. Budu dál hrát s bolestmi a nikoho to nebude zajímat. Já rukou pomalu už ani tašku do školy nezvednu, ale zase to ví jen mamka....když jen malinko před tátou syknu, neřeší to a ještě se zasměje....prej ,,To bude dobrý...jsi silný holka ne ?!"...a protože už ani pomalu tu tašku neuzvednu, tak se přetvařuji nejen před tátou a trenérem....ale i před kamarády....ve škole vetšinou držím slzy abych někoho nezajímala a nemusela nic vysvětlovat.......i když se mi chce brečet, nebrečím....
Jde o to, že mi teď vše došlo a jsem jak....jak oceán...zase....zase brečím. Ale tentokráte ne vnější bolestí, ale vnitřní.........protože mě bolí i to, že pomalu už nikdo na tomhle světě mě nechápe.....jen jeden člověk...a tomu jsem neuvěřitelně vděčná...♥
Od minulého roku pomalu zjišťuji, že pochopení je jeden z nejdůležitějších prostředků vztahu. Když jeden pochopí druhého, můžou spolu vycházet....když ne, těžko si porozumí....a když někdo nechápe bolest člověka, nepochopí ani člověka samého....
Včera večer jsem vymyslela takový....řekněme tomu citátek.......teď to s tímhle vším moc nesouvisí...spíš jen s tím pochopením a tím, že člověk vždy potřebuje přítele...
,,Nesnáším lásku, ale miluji přátelství..."
Dalo by se říct, že to znamená ,,Nesnáším přátelství" ale ne.....tak to tedy rozhodně myšleno není...snad chápete...
Uff lidi....tak jo...pardon, ale nějak jsem se potřebovala vypsat....jsem mimo...x´(
Žádné komentáře:
Okomentovat