23. jsem už pomalu slzy neměla, ale stejně jsem pořád dokázala brečet. 24 jsem je zase nabrala a brečela jsem v podstatě celý den. Včera jsem brečela jen jednou a to odpoledne doma při secrets. Dneska jsem brečela ráno......slzy bolesti. Odpoledne......slzy osamění a teď.....slzy vděčnosti a vzpomínek. Pořád si prohlížím fotky a videa z dat, která pro mě byla jedna z nejvýznamnějších a pořád mě to dojímá. Narazila jsem na fotku, kde je i místo jednoho krásného okamžiku, který se stal nedávno. :') A nějak mě to dostalo ještě víc. :') ♥ Snažím se malovat, tvořit v picniku a nebo si vytisknu fotky a prostě maluju do fotek.......vděčnost ze mě jde ven......pomalu......hodně pomalu....xD :') Myslím, že ta ze mě nikdy nevyprchá......:')
Každopádně jsem teď zase vděčná a šťastná. Pro to, že vzpomínám, ale i pro to, že mě konečně bolí břicho míň. Snažím se nejíst a pomáhá to. :') :)
Tak já zdravím snílky, jako jsem já....:') :)
Žádné komentáře:
Okomentovat