...

V sobotu jsem hrála zápas a prohrála jsem. Máma mi přestala věřit, táta je naštvanej a já ? Já si připadám, že sem nepatřím....

 Včera jsem hrála debla a prohrála jsem, ale ne kvůli mě. Máma mi přestala věřit uplně. Ale před tím ráno se odehrála taková scéna...

Ráno jsem se probudila a máma se mnou nemluvila. Já byla dost psychicky mimo. Byla jsem sama zavřená v pokoji až mě máma vytáhla na snídani. Tam jsme si povídali ještě s tátou o tom zápase v sobotu a řešili jsme, proč mi máma nevěří. Táta řekl, že kvůli tomu celou noc nespal a máma se naštvala a začala řvát, že bych kvůli tomu neměla spát já a že já jsem spala v klidu a je mi to jedno. Tak jsem mámě ukázala to, co jsem večer před tím vytvořila......rozlučkový dopis. Máma se rozbrečela........řekla mi, že já se tam zavřu a že jí nic neřeknu. Že jsem tam zavřená sama a ubíjim se tam. Ale jak jsi se jí asi měla svěřit, když je vidět, že mi už nevěří a že je naštvaná ? Máma to nepochopila...

 Tak jsem jí řekla pravdu---> že mi moc nerozumí. Ona se rozbrečela ještě víc se slovy ,,Tak jdi tam, kde ti rozumí !!!". Mě to rozbrečelo taky. Plakala jsem já a máma. Táta jen přihlížel. Pak jsem zase šla do pokoje. Ale nikdo mě tam nenechal se zavřít samotnou, protože se báli a protože nechtěli, abych byla sama. Táta mě chtěl někam vzít, ale já nechtěla ani omylem. Prostě jsem chtěla být v pokoji.....sama......a nebo ne sama ? Nevím. Bohužel to nevím ani teď....je tu ještě vůbec někdo, kdo mě má rád ? Máma se mnou nemluví a teď, když se jí táta zeptal, co jsme si za den vůbec řekly a proč se mnou nemluví, tak mu odpověděla ,,Já s ní nemám o čem mluvit....". Mě to mrzí a nevím, co mám dělat.....

  Když už mi přestane věřit i ten nejbližší člověk na světě a to je moje maminka.....ta, které se můžu vybrečet na rameno. Ta, kterou můžu obejmout v případě smutku a ta, která je tu hlavně pro mě....pro svojí dceru. :( :'( Maminka vždycky umí poradit a pomoct. Ale když řekne, že už se svojí dcerou nemá o čem mluvit ? Co pak ? Komu se máte svěřovat ? Kdo vám má poradit......je tu ještě někdo takový ? 

 Jsem na pokraji sil jak fyzických, tak psychických. Dneska na tréninku jsem se zhroutila vyčerpáním....máma tam byla....nepomohla mi. Odešla pryč....

    Nevím co mám dělat.........teď jsou moje rodina jedině přátelé.......ale to mi mámu nenahradí...:'( x'(